Dnes jsem si pro vás připravila krátké povídání o slovinských velikonočních
tradicích, z nichž některé jsou velmi podobné těm, které známe z České
republiky a na Slovensku (např. barvení velikonočních vajíček). :-)
Velikonoce jsou svátkem, který se slaví ve všech křesťanských zemích na
světě a každá z těchto zemí má trochu jiné velikonoční zvyky a tradice.
Například pomlázku z vrbových proutků znají pouze Češi a Slováci. Velmi
podobně jako v České republice se tento svátek slaví ve Slovinsku, ale i
tato země má svoje specifické tradice. Ve Slovinsku na Velikonoce nechybějí
barvená vajíčka neboli kraslice, kterým se říká pirhi. Pirhi by měli symbolizovat krev Ježíše Krista,
proto jsou povětšinou barveny do různých odstínů červené barvy. Symboliku smrti
Ježíše Krista mají i pokrmy, které by se měly podávat na svátečním stole: křen
- symbol ostrosti hřebíků ke kterým byl Ježíš přibit na kříž, potica: symbol
trnové koruny, šunka - symbol Ježíšova těla. V některých domácnostech se
ještě přidává klobása - symbol provazů, kterými vojáci Ježíše svázali a
pomeranč - symbol houby s octem. Ve Slovinsku se Velikonoční pondělí
považuje za svátek, kdy je čas na odpočinek. V tento den Slovinci
navštěvují své příbuzné či jezdí na výlety. Velmi zajímavý je jeden starý zvyk,
kdy druhý den po Velké noci, kdy je země blahoslavena, děti mohly běhat venku
naboso, aniž by se bály, že nastydnou. Jako malou perličku uvádím výsledek
ankety, která proběhla ve Slovinsku v roce 1997. Lidé byly dotázáni, co
pro ně znamenají Velikonoce. 46,3% odpovědělo, že jde o rodinný svátek (družinski praznik), 19,2% považovalo
Velikonoce za vzpomínku na zmrtvýchvstání Ježíše Krista (spomin na Kristusovo vstanje), pro 16,5% jde o tradici (tradicija), 4,3% dotázaných Velikonoce
bere jako svátek kraslic, potice, šunky a křenu (praznik pirhov, potic, šunke in hrenu). Pouze 2,3% respondentů
odpovědělo, že Velikonoce jsou oslavou příchodu jara (prihod pomladi). :-)
Vzhledem k tomu, že jsem měla doma nakoupeno hodně mandlí, rozhodla jsem, že upeču na Velikonoce mandlovou poticu. Tentokrát se mi ale pečení příliš nepovedlo, protože jsem udělala náplně příliš a nevychytala jsem i její hustotu. Takže se mi nepovedlo poticu správně zatočit. Chuťově to však vyvažuje, protože i přes tento neúspěch jde o velmi chutný dezert (dle reakcí mých rodičů a kolegů z práce, kteří můj výtvor ochutnali). Příště to bude snad už lepší, i když zatočit správně poticu je docela náročné. ;-)
I mistr tesař se někdy utne - takhle to vypadá, když se nepovede správně zatočit potica :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat