Meta in Bazilika

Náš další březnový oběd nás zavál zase do jiné restaurace. :-) Tentokrát jsme s kamarádkami Janou a Mirkou zavítaly do restaurace Meta in Bazilika, která se nachází kousek od Filozofické fakulty. Těšila jsem se na dobrý oběd, ale bohužel jsem byla opravdu velmi zklamaná. :-( Teď si  připadám tak trochu jako Zdeněk Pohlreich. :-D

Prostředí restaurace bylo fajn, tam by se nedalo nic vytknout, ale jako první věc, která se mi moc nelíbila, byla absence salátu ve studentském menu - nevím, jestli nám ale jen salát nebyl donesen. :-/ Takže zde se moje studentské menu skládalo pouze z polévky, hlavního jídla a desertu. Polévka, kterou jsme měly, byl nějaký vývar a ten mě dost zklamal, protože byl přesolený. :-( Následovalo hlavní jídlo - vybrala jsem si farfalle (mašličky) ve smetanové omáčce s houbami a vařeným pršutem, posypané parmazánem. Musím říct, že způsob, jak bylo jídlo naservírováno, byl skutečně originální - na malé pánvičce. Bohužel to je jediné pozitivní, co se na jídle v téhle restauraci dá najít. Moje jídlo bylo docela mdlé, přišlo mi, že to nemá skoro žádnou chuť. :-/ Pak následoval desert, který vypadal lákavě. Byl moc dobrý - jediná část oběda, která mi opravdu chutnala, :-) jen mi přišel až příliš sladký. :-/

Cena za studentské menu byla 3,97€, což mi přijde moc na to, že jídlo nebylo nic moc. :-( Musím říct, že poprvé jsem ve Slovinsku narazila na restauraci, kde mi opravdu nechutnalo a myslím, že sem už nikdy na oběd nepůjdu. :-(

Italijanska restauracije Mirje

Začátkem března jsem s kamarádkami Janou, Mirkou a jednou naší slovenskou spolužačkou (bohužel si nepamatuji jméno) po čtvrtečních Dějinách střední Evropy v 19. a 20. století zašla na do blízké italské restaurace Mirje. Tuhle restauraci znám již ze svého prvního pobytu v Lublani, ale nikdy jsem v ní doposud nebyla.

Mirje je velmi příjemná restaurace. Studentské menu je tam rozděleno podle toho, jaké hlavní jídlo si vyberete - když pizzu, tak dostanete polévku ale ne salát, když těstoviny, tak zase nedostanete polévku ale salát. :-) Já jsem byla velmi spokojená. Vybrala jsem si masové lasagne - sice ty z menzy na Rožné Dolině mi chutnaly víc, ale i tyhle byly skvělé. :-) Jako desert je v téhle resturaci ovoce - v tomhle případě jablíčko.

Celková cena za studentské menu - 3,37€ . Tuhle restauraci musím doporučit, jídlo je výborné a obsluha je příjemná. :-) Určitě jsem tam nebyla naposledy. :-) Příště bych zase ráda vyzkoušela třeba pizzu, která vypadala velmi lákavě.

Potica

Nejdříve bych se velmi ráda omluvila za dlouhou neaktivitu, která byla způsobena tím, že každou volnou chvilku teď věnuji práci na svojí diplomce, takže tímto zdravím svého vedoucího. ;-) Budu se snažit si najít i nějaký ten čas na tenhle blog. :-)

Už tu dlouho nebyl žádný recept na nějaké slovinské jídlo. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně nedávno ochutnala jeden z tradičních slovinských desertů poticu, rozhodla jsem se, že sem dám recept právě na ní. Jde o takovou "zamotanou" bábovku. Při svém prvním pobytu v Lublani jsem chtěla poticu přivést domů, ale bohužel jsem sáhla po té nejlevnější ve Sparu a chuť skutečně odpovídala ceně. Tedy nic moc. :-/ Nicméně tentokrát jsem s radostí uvítala, že v potravinách v Maxi si člověk může koupit pouze plátek, aniž by musel kupovat celou poticu. Já jsem si vybrala ořechovou a musím říct, že tentokrát mi tenhle desert přišel naprosto vynikající. :-) Bohužel jsem podruhé sáhla po jiném druhu a koupila jsem si estragonovou poticu. Upřímně musím říct, že něco tak hnusného jsem dlouho nejedla. Ono by to ale nebylo úplně špatné, kdyby toho estragonu bylo méně, tady toho bylo až příliš, až to bylo úplně hořké. :-/ Brr, příště raději jedině tu ořechovou. :-)

RECEPT

Ořechová potica

Těsto

600 g mouky

30 g droždí

2 dl mléka

140 g cukru

140 g másla

4 žloutky

1 vanilkový cukr

nastrouhaná citrónová kůra

Náplň

400 g ořechů

2 dl mléka nebo ještě lépe sladké smetany

250 g cukru

2 lžíce rumu

2-3 bílky

1. Nejprve připravte z droždí, lžičky cukru a několik lžic mléka kvásek a nechte kynout. Pokud používáte droždí v prášku, tak použijte pouze jeden pytlíček -  v tom případě se sype přímo do mouky.

2. Připravte si náplň: ořechy s cukrem přelijte sladkou smetanou a přidejte rum. Z bílků připravte sníh, který pak vmícháte do směsi, která by neměla být příliš řídká.

3. Připravte si těsto: všechny ingredience smíchejte v misce - tak jako těsto na sušenky :-) a nezapomeňte přidat kvásek. Těsto rozválejte a dejte na něj náplň, kterou posypejte nastrouhanou citrónovou kůrou, poté srolujte a vložte do vymazané zapékací mísy. Zakryjte a nechte kynout - nejlépe celou noc, ale jinak 6 hodin.

4. Pečte hodinu a půl při 180 stupních Celsia - celkový čas však záleží na tom v jaké míse pečete a jaký tvar vaše potica má. Již upečenou poticu nechte nějakou dobu v nádobě, ve které se pekla. Poté ji vyklopne na nějaký hadřík či utěrku a překryjte. Vychlazenou poticu pak posypte moučkovým cukrem.

Myslím, že tenhle recept vyzkouším již příští měsíc až se na nějakou dobu vrátím do ČR. Pokud se poštěstí, tak bude "moje potica" k ochutnání během mého příspěvku na Studentském historickém klubu, který budu mít 24.4. :-)

Borovnice - borůvky

Tentokrát bych se ráda zabývala borůvkami. :-) Již při svém prvním pobytu v Lublani jsem zjistila, že jsou zde zjevně velmi populární. Ve Slovinsku má velkou oblibu borovniški sok - neboli česky borůvkový džus. Já ho mám moc ráda a v ČR mi ten slovinský velmi chybí. Dá se sice koupit borůvkový džus od firmy Pfanner, ale to není  prostě ono, protože ten ze Slovinska mi prostě chutná mnohem víc. Jen bych ráda dodala, že z celkové nabídky džusů ve slovinských supermarketech patří ten borůvkový k jedněm z nejdražších - litrová krabice od firmy Fructal (musím se přiznat, že to je moje oblíbená značka) stojí +/- 2,5€.

Dále bych při výčtu potravin s borůvkami určitě neměla zapomenout na jogurty značky MU z lublaňských mlékáren, které si zde ve Slovinsku velmi ráda kupuji a nejradši právě ty s borůvkami. Je to tak trochu jako slovinská verze Jogobelly (vevnitř jsou celé borůvky a celkově jsou to velmi chutné jogurty).

Dalším poněkud zajímavým potravinářským výrobkem s borůvkami je borůvkový puding. Ten rozhodně v českých supermarketech nenajdete. :-) V ČR máme vanilkový, čokoládový, banánový, malinový, smetanový, pistáciový, karamelový... Ale borůvkový prostě ne. :-) Což považuji za obrovskou škodu. Já jsem borůvkový puding poprvé zaregistrovala až loni v Murské Sobotě, kde jsme byli na studentské odborné exkurzi a  jeden pytlíček jsem si ze zvědavosti koupila. Doma jsme pak zkusili puding připravit a všem moc chutnal. :-)

A svůj "krátký" výčet borůvkových potravin bych uzavřela alkoholem. :-) Ve Slovinsku jsou velmi populární borůvkové likéry. Sama jsem měla možnost během již výše jmenované exkurze ochutnat jeden borůvkový likér a ten byl vynikající. :-) Vzhledem k tomu, že nemám aktuálně žádnou láhev borůvkovice - jak borůvkovému likéru říkám já :-D, abych ji mohla nafotit sem na blog, tak jsem si vypomohla lahví mojí spolubydlící, kterou má danou ve společné lednici. :-D

Restauracija 2000

Ve středu jsme se s kamarádkami Janou a Mirkou domluvily, že zajdeme na společný oběd v Restauraciji 2000, která se nachází v dolní části obchodního domu Maxi, kam velmi často chodím nakupovat do potravin. O této restauraci jsem věděla už z mého předchozího pobytu v Lublani, ale nikdy jsem v ní ještě nebyla, protože jsem nevěděla, že sem můžu jít na studentské bony.

Na téhle restauraci je skvělé zejména to, že si můžete téměř vše nandat sami. Tedy až na polévku a hlavní jídlo (pokud třeba chcete lasagne či nějaké maso). Přílohu si pak nandaváte sami. Asi nejpozitivnější věc na Restauraciji 2000 ale vnímám to, že vodu si berete v lahvy, takže si jí po snězení oběda můžete vzít s sebou. :-)

Můj středeční oběd se tedy skládal ze špenátové polévky, mnou různě namíchaného salátu, zeleninových lasagní, vody a jako dezert jsem si vybrala jablečný štrúdl - ač nemám ráda rozinky, tentokrát mě ani nenapadlo zkoušet z něj nějaké vyšťourávat, protože byl naprosto dokonalý.  :-) Velmi jsem si v této restauraci na obědě pochutnala a určitě tam ještě někdy zavítám. A celková cena? 2,47€, což je jen o malinko víc než v menze na Rožné Dolině.

Grad Tivoli

Velmi se omlouvám za několikadenní neaktivitu. Tenhle týden mi už začala škola, takže nebylo moc času na přidávání příspěvků. Nicméně i přesto jsem hodně fotila a dost fotek se mi za těch pár dní nahromadilo, takže během dneška budou minimálně dva příspěvky. :-)

Minulou sobotu jsem si s kamarádkami Janou a Mirkou udělala menší "výlet" po parku Tivoli, který se rozkládá v těsném sousedství Rožné Doliny, kde se nacházejí studentské koleje. Spíše než park mi připomíná les. Velmi často přes něj chodím, když se potřebuji rychle dostat do centra Lublaně - od kolejí k podchodu před parkem mi cesta někdy trvá i za pouhých 5 minut! Tentokrát jsme s holkama prošly i části Tivoli, které vůbec neznám. Došly jsme až na kopec Rožnik (tam jsme objevily Cankarjevův vrch, který byl pojmenován po spisovateli Ivanu Cankarovi) a pak se holky rozhodly najít Grad Tivoli. Nejdřív jsme myslely, že se nám to díky hromadě sněhu, která se tam za poslední dny nahromadila, nepovede. Přišlo nám totiž, že ta správná cesta je zasypaná. Nakonec se to povedlo a já byla velmi překvapená, že budova kolem které takřka denně chodím je Grad Tivoli.:-)

Vevnitř se nachází od roku 1986 Mezinárodní centrum grafického uměni a také skvělá kavárna, kterou jsme s holkama v sobotu navštívily. :-) Já jsem si jako obvykle, když jdu ve Slovinsku do kavárny, dala belo kavo. Je to dost podobné latte, jen se to nepodává ve vysokých sklenicích s tak bohatou mléčnou pěnou. Protože jsem měla chuť na něco dobrého, tak jsem si ze zákusků vybrala tiramisu, které miluji. :-) Nejprve jsem váhala jestli si nevzít raději prekmurskou gibanicu (tradiční slovinský dezert - na blogu o něm napíši víc), ale nakonec jsem zvolila tiramisu. Rozhodně jsem neprohloupila, protože bylo vynikající! :-)

Cena za dezert a kávu nebyl nijak extrémně vysoká, jak jsem si nejdřív díky poloze kavárny myslela. Bela kava stála 1,7€ a tiramisu 3,2€.