pondělí 9. prosince 2013

Slovinské vánoční pečení - díl 1 - Potica podruhé tentokrát vánočně :-)

Ačkoliv jsem původně slibovala recept a fotky vánočních muffin, nakonec jsem se rozhodla první díl tohodle vánočního "seriálu" věnovat typicky slovinskému vánočnímu desertu potici. Možná si řeknete, že se opakuji, protože článek o téhle "zamotané bábovce" na blogu již byl v březnu. Tentokrát chci v tomhle článku přidat několik receptů na další poticové náplně, které jsem získala z jedné kuchařky, jenž byla zaměřená speciálně právě na poticu. Já bych řekla, že tahle "zatočená bábovka" je významná pro Slovince asi tak jako pro nás Čechy vánočka. :-)


OŘECHOVÁ POTICA - VÁNOČNÍ VERZE


Těsto
600 g mouky
30 g droždí
2 dl mléka
140 g cukru
140 g másla
4 žloutky
1 vanilkový cukr
nastrouhaná citrónová kůra

Náplň

400g mletých ořechů
100g cukru
100g medu
1 dl mléka
2 vejce
vanilkový cukr
mletá skořice, mletý hřebíček
citrónová kůra
rum

Postup:

1. Ve vlažném mléce s rozpuštěným medem zamícháme 3/4 ořechů, přidáme cukr, vajíčka, koření - skořice, hřebíček, vanilkový cukr, nastrouhanou citrónovou kůru a rum
2. Směs namažeme na připravené a rozválené těsto (recept na těsto viz. článek Potica) a posypeme zbylou 1/4 ořechů
3. Těsto zatočíme a vložíme do nádoby ve které budeme poticu péct, zakryjte a nechte kynout
4. Pečeme 50 minut při 190 stupních Celsia v elektrické troubě či 175 stupních Celsia v plynové troubě (úplně si s těmi teplotami nejsem 100% jistá, tak doporučuju při pečení poticu hlídat)





TVAROHOVÁ POTICA




Těsto
600 g mouky
30 g droždí
2 dl mléka
140 g cukru
140 g másla
4 žloutky
1 vanilkový cukr
nastrouhaná citrónová kůra

Náplň

500g tvarohu
1 dl kysané smetany
150 g cukru
2 vejce
80 g rozinek v rumu (nemusí být)
100 g pšeničné krupice
vanilkový cukr
citrónová kůra

Postup:

1. Smícháme tvaroh s kysanou smetanou, cukrem, vejci, pšeničnou krupicí, rozinkami v rumu (nemusí být), vanilkovým cukrem a nastrouhanou citrónovou kůrou
2. Směs namažeme na připravené a rozválené těsto (recept na těsto viz. článek Potica)
3. Těsto zatočíme a vložíme do nádoby ve které budeme poticu péct, zakryjte a nechte kynout
4. Pečeme 50 minut při 190 stupních Celsia v elektrické troubě či 175 stupních Celsia v plynové troubě (úplně si s těmi teplotami nejsem 100% jistá, tak doporučuju při pečení poticu hlídat)





SLADKÁ RAJČATOVÁ POTICA - pro odvážné :-D



Těsto
600 g mouky
30 g droždí
2 dl mléka
140 g cukru
140 g másla
4 žloutky
1 vanilkový cukr
nastrouhaná citrónová kůra

Náplň

800 g čerstvých rajčat
200 g cukru
80 g másla
ještě 80 g cukru
50 g mletých mandlí
50 g čerstvé strouhanky z chlebu
1 vejce
mletá skořice
vanilkový cukr
citrónová kůra
třešňový likér maraskino (postačí i griotka)

Postup:

1. Oloupeme rajčata, rozkrájíme je na čtvrtinky a odstraníme z nich semínka, poté je vaříme v cukrovém sirupu (trocha vody s 200 g cukru)
2. Rajčata vaříme cca. 5 minut a necháme v sirupu vychladit, přecedíme a rajčata nahrubo nakrájíme
3. Do pěny umícháme cukr s máslem, přidáme vejce, mletou skořici, vanilkový cukr, nastrouhanou citrónovou kůru, přimícháme nahrubo nakrájená rajčata a přidáme třešňový likér maraskino (případně griotku)
4. Směs namažeme na připravené a rozválené těsto a na to nasypeme mleté mandle a strouhanku (recept na těsto viz. článek Potica)
3. Těsto zatočíme a vložíme do nádoby ve které budeme poticu péct, zakryjte a nechte kynout
4. Pečeme 50 minut při 190 stupních Celsia v elektrické troubě či 175 stupních Celsia v plynové troubě (úplně si s těmi teplotami nejsem 100% jistá, tak doporučuju při pečení poticu hlídat)


Náplní na poticu existuje skutečně velké množství, mám ještě recepty na ořechovo-čokoládovou, ořechovo-kakaovou, jablečnou, kdoulovou (do náplně se dává bílé víno), pistáciovou, arašídovou, mátou (to zní děsivě :-D), rozinkovu (tahle potica by pro mě rozhodně nebyla, protože rozinky nemám ráda :-D), kokosovou, mandlovou, čokoládovou, kakaovou ... Variant je prostě hromada - ještě pořád mám v plánu vyzkoušet do potici dát povidla, takže až se k tomu dostanu, hodím sem fotky výsledku. :-)









sobota 7. prosince 2013

Slovinské vánoční recepty - úvod

Vzhledem k tomu, že jsme se dostali do předvánonočního času, rozhodla jsem se, že od příštího týdne sem budu postupně dávat recepty na slovinské vánoční cukroví, které samozřejmě bude mnou vyzkoušeny. :-) Prosím ale o trpělivost, protože většinu týdne trávím v Pardubicích a peču jen doma. :-)



Zítra chci vyzkoušet vánoční muffiny dle receptu, který jsem našla na jedněch webových stránkách plných slovinských receptů. Samozřejmě vím, že nejde o ryze tradiční slovinský pokrm, ale to určitě nebrání tomu ho vyzkoušet v praxi. :-)

čtvrtek 5. prosince 2013

Laško vs. Union

Ještě než začnu s tímto článkem, tak bych ráda přidala pár slov k něčemu, co se týká blogu a mě velmi potěšilo. Včera jsem se šla podívat na pardubickém zámku na VII. Adventní kulatý stůl s tématem Historické stavby (moc pěkné), kde mě oslovila jedna z doktorandek, že čte můj blog a že se jí moc líbí. Když mi něco takového někdo řekne, tak mě to vždycky velmi potěší, motivuje mě to k další práci na blogu a k vymýšlení nových příspěvků. :-) 


Laško vs. Union, to skoro zní jako název fotbalového či hokejového (ve Slovinsku i třeba velmi oblíbeného basketbalového) zápasu. :-) Oba názvy reprezentují dva největší pivovary ve Slovinsku. Obě značky jsem v době mého lublaňského pobytu celkem pravidelně konzumovala, musím však uvést, že nejsem rozhodně odborník-pivař, abych se tady detailně rozepisovala o tom, jaké slovinské pivo je. :-) Mnoho českých studentů, kteří podobně jako já trávili semestr v Lublani, tvrdí, že slovinské pivo je hnusné, a že to české je lepší. Já nemůžu říct, že bych to viděla úplně stejně, ale faktem zůstává, že české pivo je prostě jednička - to se ve Slovinsku samozřejmě dá taky koupit, ačkoliv ten výběr není úplně široký jako v ČR a moji oblíbenou českou značku (Pernštejn) tam neseženete. Tak teď něco o každém z pivovarů.

LAŠKO


Pivovar Laško se nachází ve stejnojmenném městě, které se leží mezi Lublaní a Mariborem v Dolním Štýrsku. V tomto městečku se nacházejí také lázně a v místním muzeu je instalovaná expozice věnovaná jak lázeňství, tak pivovarnictví. Pivovar byl v Lašku založen již v roce 1825, takže jde o pivo s velmi dlouhou tradicí, které je velmi známé i v dalších zemích. V dnešní době pivovar Laško produkuje pod značkou Laško několik druhů pivních produktů:

1. Laško Zlatorog - typická zelená plechovka, můj nejoblíbenější produkt s alkoholem od Laška, chuť mi přišla sladší než u českého piva


2. Laško Club - tmavší plechovka než u Zlatorogu se zlatým nápisem CLUB, tenhle druh jsem neochutnala, tak bohužel nemohu referovat


3. Laško Light - stříbrná plechovka se zeleným pruhem a nápisem LIGHT, chuť mi přišla stejná jako u Zlatorogu


4. Laško Dark - pouze v lahvích, tmavé pivo s vyšším obsahem alkoholu (5,9%), rovněž jsem neochutnala (odradilo mě, že se se dá koupit jen v lahvích)


 

5. Eliksir - speciální silné pivo, které obsahuje 7,6% alkoholu, tohle pivo jsem přivezla domů a musím říct, že chuťově byli všichni spokojení včetně mě :-)

6. Laško Pšenično pivo - také jen v lahvích, pšeničné pivo, bohužel jsem rovněž jako u Laška Dark a Club neochutnala


7. Laško Malt - barevné plechovky, zcela nealkoholický produkt (v ČR se tento výrobek prodává u Staropramenu jako Sládková limonáda) ze sladu ve třech příchutích - ananas, broskev, jablko, můj absolutně nejoblíbenější produkt pivovaru Laško, který mi v ČR docela chybí (Sládkova limonáda je jen ve dvou příchutích - klasik a jablko)


8. Laško Lemon and Lime a Laško Orange - barevné plechovky, klasický Radler s 2% alkoholu, dvě příchutě - citrón-limetka a pomeranč, chuťově velmi dobré


+ Export Pils - levnější pivo spadající pod značku Laško, chuťově mi trochu připomíná Zlatorog


Zde najdete více informací o pivovaru Laško. :-)



UNION


Pivovar Union se nachází přímo v hl. městě Slovinska Lublani. Je umístěn u parku Tivoli, který jsem zde na blogu několikrát zmiňovala. Jde to mnohem mladší pivovar než ten v Lašku - k založení došlo až v roce 1864. Nicméně zmínky o vaření piva v Lublani spadají již do doby raného novověku - 1592! Podobně jako Laško i Union pod názvem Union produkuje řadu pivních produktů (bohužel oproti Lašku je nemám nafocené):

1. Union Svetlo pivo - červená plechovka, světlé pivo (obsah alkoholu 4,9%) chuťově velmi podobné českému (větší hořkost než u Laška), výborné když je ledově vychlazené

2. Union Temno pivo - tmavé pivo, jen ve sklenicích, obsah alkoholu 5,2%, bohužel jsem neochutnala

3. Union Brezalkoholno pivo - stříbrná plechovka, nedá se koupit úplně všude!, nealkoholické pivo, bohužel jsem také neochutnala

4. Union Radler - barevné plechovky, tři druhy s alkoholem (2,5%) - grep, citrón, červený pomeranč a jeden bez alkoholu - citrón-bezový květ, tenhle Radler mi chutnal ještě mnohem víc než Radler od Laška (nejvíc jsem si oblíbila ten grepový)

Zde najdete více informací o pivovaru Union. :-)


Celkově musím říct, že ačkoliv slovinské pivo nedosahuje zcela kvalit českého piva, tak mě osobně chutná a tady v ČR mi občasná plechovka Laška či Unionu schází. :-)

sobota 30. listopadu 2013

Cockta - slovinská Kofola

Další slovinský výrobek, který zde na blogu nebyl ještě zmíněn, je Cockta. Jde o nápoj, který je velice podobný české Kofole. Pochází z počátku 50. let, takže je starší než naše Kofola. Na začátku 50. let se ve firmě Slovenijavino rozhodli, že začnou produkovat nápoj, který bude konkurovat obdobným nápojům ze zahraničí (zjevně snaha vytvořit vlastní Coca-Colu :-D). Jistý Emerik Zelinka, který byl chemickým inženýrem a také zaměstnancem výzkumné laboratoře výše uvedené firmy, je považován za "otce" Cockty. Podobně jako naše Kofola má tento nápoj výrazně bylinkové aroma, což je díky 11 druhům bylinek. Velmi výrazné je aroma šípku - toho jsem si ale při ochutnání vůbec nevšimla, zkusím se na to příště zaměřit. :-) Dalšími ingrediencemi jsou pak zkaramelizovaný cukr, voda, citrón a pomeranč. Poprvé byla Cockta veřejnosti představena 8. března 1953 na mistrovství světa v Planici a velmi rychle si získala popularitu po celé tehdejší Jugoslávii.



V dnešní době firma, která Cocktu vyrábí produkuje i jiné verze než je ta klasická. Existuje tedy Cockta Limeta (s limetkami), Cockta Rdeča Pomeranča (s červeným pomerančem), Cockta Easy (bez cukru), Cockta Rossa (červená barva nápoje) a Cockta Chinotto (žlutá barva nápoje). Já jsem ochutnala jen klasickou verzi, ty ostatní jsem pouze viděla ve slovinských supermarketech.

Pokud bych srovnala Cocktu a Kofolu, tak Cockta má mnohem více bylinkovou chuť než Kofola, ale jinak je stejně dobrá. :-)

pondělí 11. listopadu 2013

Konec blogu? Ani náhodou!!!! :)

Od mého odjezdu z Lublaně již uběhly více jak 4 měsíce a já jsem na dlouhou dobu přestala na blog přispívat. Tak důvodem byla (a stále je) spousta věcí, kterých jsem měla v posledních měsících až "nad hlavu." Tedy hlavně šlo (a stále jde) o mojí diplomku a s ní spojené shánění materiálů po archivech (škoda, že nejsou všude ochotní jako v Jeseníku :-/). Takže jsem několikrát přemýšlela o existenci tohoto blogu. Nakonec jsem si řekla, že budu přispívat dál, protože spoustu věcí jsem ještě na něj nedala. :-) A také při mých návštěvách městské knihovny v Bežigradě (musím říct, že 8 € za roční poplatek byla skutečně výborná investice) jsem si za celou dobu pobytu půjčila hromady kuchařek zaměřených na slovinskou kuchyni, takže mám v počítači kupu zajímavých receptů, které doufám vyzkoušet a pak výsledek hodit sem i s českým překladem receptu. :-)

Musím se přiznat, že se mi po Slovinsku strašně stýská a úplně nejvíc po lublaňské menze. :-) Zní to sice zvláštně, když se mi stýská po menze, ale je to fakt pravda. :-D Až se někdy zastavím v Lublani, tak tam musím zajít na pizzu. :-) Ta je totiž naprosto božská. :-)

neděle 16. června 2013

Restauracija Spar

Minulý týden v sobotu jsem šla na oběd do Restauracije Spar v nákupním centru v části Lublaně, která se jmenuje Vič. Už jsem tam letos několikrát na obědě byla, ale až tentokrát jsem s sebou měla foťák, abych udělala pár fotek, které bych pak mohla dát sem. Jenže bohužel se mi tam stala  nepříjemnost, když jsem začala fotit. :-( Dostala jsem strašně vynadáno od nějaké paní, že je tam focení zakázáno atd. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem udělala skutečně hrdelní zločin, když jsem chtěla udělat pár fotek tomuhle příspěvku, protože ta paní byla skutečně velmi nepříjemná. :-( Stála u mě jak hlídací pes dokud  jsem foťák nezandala do batohu. Divím se, že mě nedonutila to, co jsem tam vyfotila, smazat... Nicméně musím říct, že jsem si po celém Sparu včetně restaurace nevšimla, že by tam byl někde nějaký zákaz focení... :-(

Nicméně i přes tuhle nepříjemnost se mi povedlo vyfotit alespoň úžasný salátový bar, který zde mají, protože nikde jinde v Lublani takhle obrovský výběr salátu není. :-)




Sparovská restaurace mi trošku připomíná restauraci v Globusu v ČR. Ráda sem čas od času zajdu, protože jídlo mají výborné. Studentské menu se zde skládá z polévky - tu si sami nandáte (miluji jejich houbovou) a můžete si do ní dát nudličky atd., salátu - ten si nandaváte také sami, hlavního jídla - o které si musíte říct u pultu, dezertu - pro studenty jsou dezerty na samostatném stolečku, vždy je to jablečný štrůdl nebo wafle a pití - což je samozřejmě voda. Celková cena za studentské menu je 2,89€ (dost často se mi ovšem stává, že platím víc, protože připlácím něco za salát - studenti mají v ceně 150 g, ale já skoro vždycky přesáhnu a zbytek musím doplatit, ale není to nikdy horentní suma, vždy se jedná o pár desítek centů).




Můj sobotní oběd se skládal z houbové polévky, trošky salátu (moc mi v poslední době zachutnala kombinace rukoly a čekanky), grilované klobásy se sýrem a džuveč rýží, jablečného štrůdlu a vody s lehkou příchutí manga. Bylo to výborné, jen ta rýže byla celkem mdlá a mangová voda nebyla nic moc - příště raději budu volit pouze obyčejnou vodu bez příchutě. Jinak musím říct, že tuhle restauraci mohu vřele doporučit. :-)



středa 5. června 2013

Zvezda - nejlepší zmrzlina v Lublani

Dneska jsem opět zatoužila po výborné zmrzlině, kterou mají v kavárně a cukrárně Zvezda. Je totiž naprosto fantastická. Je připravovaná z velmi kvalitních surovin a tomu také odpovídá cena - levnější za 1,6  a dražší za 2,5 € - vždy kopeček (i když oproti kopečku v ČR je tohle kopec :-D). Já si vybírám výhradně z těch levnějších, i když koncem dubna jsem měla 100% malinovou, která spadá do kategorie těch dražších. V těch dražších druzích totiž jsou všechny 100% ovocné - jahodová, lesní ovoce, malinová, nektarinková ... a patří sem také ty, které jsou vyrobeny z rýžového mléka místo z kravského. To je pro ty, kteří mají chuť na výbornou zmrzlinu, ale nesnášejí laktózu. V těch levnějších jsou ale také velmi zajímavé druhy - třeba vanilková s vanilkou z Madagaskaru, bio pistáciový krém, bio lískooříškový krém, 100% limetková se zeleným čajem... Dneska jsem si tam všimla druhu s názvem Hello Kitty. :-D Podle vzhledu to nejspíš bude vanilková nebo jogurtová zmrzlina s jahodami. :-) A pak tam ještě mají nějakou speciální čokoládovou zmrzlinu za 2,2 €.




Tyhle fotky nejsou z dneška ale z konce dubna. :-)


Dneska jsem tedy sáhla po bio pistáciovém krému, chtěla jsem vyzkoušet, jak chutná pistáciová zmrzlina z poctivých a kvalitních surovin, protože znám tu s jedovatě zelenou barvou a dost chemickou chutí. Musím říct, že to byla skvělá volba, protože lepší pistáciovou zmrzlinu jsem v životě nejedla. Barva byla hnědo-zelená a ta chuť? Byla hodně cítit smetana, pistácie, ale žádné prášky a další chemikálie. Považuji za obrovské plus, že ve zmrzlině byly celé pistácie, které když se rozkousaly, vznikla ještě zajímavější a lepší chuť. :-)





Ještě přidám krátký komentář k dubnové 100% malinové zmrzlině. Chuťově mi velmi připomínala Super ovocnou z Ovocného Světozoru, i když porce, kterou jsem dostala v Lublani, byla mnohem větší. Tenhle druh mi moc chutnal, protože byl vyrobený z hromady rozmixovaných malin. Do budoucna mám zálusk vyzkoušet 100% jahodou. :-)



Potica - aneb jak dopadl pokus upéct doma poticu :-)

Jak jsem již dříve avizovala, tak jsem se koncem dubna rozhodla vyzkoušet v praxi recept na poticu. Do náplně jsem dala kromě ořechů také mandle, takže vznikla ořechovo-mandlová potica. :-) Musím říct, že jsem tenhle výborný dezert určitě nedělala naposledy, protože sklidil velký úspěch jak doma, tak také u mých kamarádů v Pardubicích. :-) I když to vizuálně nedopadlo, tak jak bych si přála, protože mi dělalo problém zatočení těsta s náplní, tak to zjevně nemělo vliv na chuť. :-)

Tady je výsledek mého snažení:



Do budoucna plánuji zkusit poticu s povidly, které miluji a také s tvarohem. Těch variant náplní je celá řada, měla půjčenou kuchařku z knihovny zde v Lublani, ve které bylo těch náplní několik desítek druhů - sladké i slané. Asi nejvíc mě tam zaujala rajčatová nasladko. Zjevně je pro velmi silné povahy :-D, ale já jí určitě zkoušet v praxi nebudu. :-)

úterý 4. června 2013

Štruklji

Nejprve bych se chtěla omluvit za dlouhou neaktivitu. Na nějakou dobu jsem se vrátila zpět do ČR, kde jsem měla plně ruce práce - studentská odborná exkurze v Německu, Itálii a Švýcarsku a psaní seminárek... Věřím, že teď budu zase moct přispívat pravidelněji. :-)

Dva dubnové obědy v menze a jeden na výletě na Bled mi vnuknuly nápad, že sem hodím recept na svoje nejoblíbenější slovinské jídlo - štruklji. Jedná se o takový štrůdl z taženého těsta, který se ovšem nepeče, ale vaří ve vodě. Může být naslano i nasladko. Mně chutnají obě verze. Většinou se plní tvarohem, ale měla jsem i štruklji plněné špenátem i mrkví. Já osobně mám nejradši štruklji s tvarohem (ale i špenátové a mrkvové jsou vynikající). :-)



sladká verze na výletě na Bled






slaná verze z menzy






ŠTRUKLJI S TVAROHEM (sladká verze i slaná verze)


Těsto:
- 200 g hladké mouky
- 1 dl vlažné vody
- 1 vejce
- 2 lžíce oleje
- sůl

Náplň:
- 80 g másla nebo margarínu
- 3 vejce
- 600 g tvarohu
- sůl
- 1 lžíce smetany

1. nejprve si připravíme těsto, ze kterého uděláme koule, které potřeme olejem, překryjeme a uložíme na teplé místo na min. 1 hodinu, poté těsto vyválíme na co nejtenčí plát (ale musí být dostatečně silný, aby se mohl naplnit tvarohovou náplní a zatočit), který pomažeme máslem a posypeme strouhankou

2. přidáme náplň, kterou jsme si mezitím připravili - změklé máslo, žloutky, sůl a smetanu smícháme dohromady (případně rozmixujeme) a přimícháme bílky vyšlehané do tuha (pokud chceme sladkou verzi, tak to náplně přidáme 100 g cukru, vanilkový cukr, rozinky namočené v rumu - nemusí být a trochu citrónové kůry)

3. zatočíme jako štrůdl a vložíme do vlhkého ubrousku (utěrky), konce a prostředek zavážeme provázkem

4. vaříme v osolené vody 20 minut, po uvaření vyjmeme z hrnce a necháme chvíli odpočinout, pak odstraníme provázky

5. nakrájíme a podáváme s rozpuštěným máslem a opraženou strouhankou, pokud jsme dělali sladkou verzi, tak ještě štruklji posypeme moučkovým cukrem

Ještě musím přidat postřeh ze slovinských supermarketů. Jako se v ČR dá koupit vyválené listové těsto, tak zde mají vyválené tažené těsto. Při přípravě štrukljí je to jistě velmi praktické, protože to podstatně zrychlí přípravu. V každém slovinském supermarketu je na výběr z mnoha druhů vyválených tažených těst - nejlevnější je myslím za něco málo přes 1 €.

neděle 7. dubna 2013

PE Marjetica

Další zajímavou restauraci v Lublani, kterou čas od času navštívím, je PE Marjetica, která se nachází přímo v budově FF na Tobačné, kam chodím na dva předměty, které jsou z katedry Západoslovanských studií. I o této restauraci jsem věděla již při svém prvním pobytu zde v Lublani, ale zašla jsem sem až teď. 


Od února jsem zde byla několikrát, ale foťák jsem si sem vzala až koncem března. Studentský oběd zde obsahuje salát (který si sami naberete), polévka (já jsem si jí tentokrát zapomněla vzít, ale také se může stát, že polévka již není a místo toho si můžete vzít dva dezerty :-) ), hlavní jídlo a desert. Jako mínus tady musím poznamenat, že v menu není zahrnuto pití a to ani ve formě vody. Na druhou stranu zde mají vynikající dezerty a to tu absenci pití vyváží. :-)


Já jsem tentokrát měla jen salát, hlavní jídlo - špenátové nudle se sýrovou omáčkou, dezert - něco jako jablečný štrůdl, který byl naprosto vynikající. Celkově musím oběd hodnotit velmi kladně. Jednou se mi zde  stala drobná nepříjemnost se salátem. Jím, jím a už mi v misce zůstaly asi jen dva lístečky salátu a najednou koukám, že tam mezi nimi je mrtvá beruška. Naštěstí jsem to vzala s humorem a prohlásila jsem, že to je zřejmě bonus a že to je opravdu jarní salát, když tam jsou berušky. :-D


Jídlo v PE Marjetici je velmi sympatické také tím, že patří k nejlevnějším restauracím v celé Lublani. Studentský oběd zde stojí pouze 2,07€. Ale co se týče jídla, přijde mi, že je i možná stejná (někdy i lepší) než dražší restaurace. Já sem určitě čas od času na oběd zavítám a to hlavně kvůli těm vynikajícím dezertům. :-)

pondělí 1. dubna 2013

Global Village v BTC a Tajska restauracija Bangkok Street

Je to již 14 dní zpátky (16.3.), kdy jsem se spolu s dalšími 11 českými studenty a studentkami zúčastnila úžasné akce Global Village v nákupním centru BTC na okraji Lublaně. Vše spočívalo v tom, že jsme tam prezentovali Českou republiku. Připravili jsme si videa a prezentace, které jsme pouštěli na noteboocích a také jsme z ambasády dostali zajímavé propagační materiály, ke kterým se normální Čech asi vůbec nedostane. Myslím, že se nám to velmi povedlo - dle ohlasů jsme měli jeden z nejlepších stánků (podle mého mínění mělo úplně nejlepší stánek Japonsko). :-) Dávali jsme na ochutnání Studentskou pečeť, Olomoucké syrečky, vajíčkovou a česnekovou pomazánku a samozřejmě Becherovku. Ta měla u návštěvníků největší ohlas. :-)


V odpoledne jsem pak s kamarádkami Janou a Mirkou zašla na oběd do thajské restaurace Bangkok street, která mě naprosto uchvátila. Musím říct, že tohle byl pro mě skutečně ohromný kulinářský zážitek. Celé studentské menu se skládalo z polévky, salátu, hlavního jídla a desertu. Polévka a hlavní jídlo nám bylo přineseny, zbytek jsme si nandavaly samy. 


Jako polévku jsme si zvolily sladkou thajskou polévku s kuřecím masem. Ten název sladká zní poněkud zvláštně, ale myslím, že to byla asi nejlepší polévka, kterou jsem zde v Lublani kdy jedla. Byla plná zeleniny, nudlí a samozřejmě kuřecího masa.





Jako hlavní jídlo jsem si zvolila sladko-pikantní omáčku s ananasem a paprikou s rýží a kuřetem. Ačkoliv jsem dlouho zvažovala, jestli si vzít zrovna tohle jídlo - poněkud zvláštní kombinace s ananasem, ale musím říct, že jsem udělala velmi dobře, že jsem si ho vybrala. Bylo totiž naprosto famózní. :-) Sice ze začátku to vypadalo, že se ani nenajím :-D, protože jsem zpočátku bojovala s hůlkama, ale brzy jsem je ovládla natolik, že jsem si s chutí na jídle pochutnala. :-)


Salát a desert jsme si nabíraly samy. V obou případech se jednalo o tradiční thajské pokrmy - i když ten salát mi přišel malinko mezinárodní. Nicméně desert u mě naprosto vyhrál, protože něco tak vynikajícího jsem dlouho nejedla. :-) Pečený banánový puding mě naprosto okouzlil a to vůbec nejím banány!





Celkově jsem z jídla v této restauraci byla naprosto unešená. Poprvé jsem jedla v opravdové thajské restauraci a byl to pro mě ohromný zážitek. Pokud budu moct, rozhodně tam ještě někdy na jídlo zajdu, protože cena studentského menu byla opravdu velmi příznivá - 3,27 €.



úterý 26. března 2013

Meta in Bazilika

Náš další březnový oběd nás zavál zase do jiné restaurace. :-) Tentokrát jsme s kamarádkami Janou a Mirkou zavítaly do restaurace Meta in Bazilika, která se nachází kousek od Filozofické fakulty. Těšila jsem se na dobrý oběd, ale bohužel jsem byla opravdu velmi zklamaná. :-( Teď si  připadám tak trochu jako Zdeněk Pohlreich. :-D



Prostředí restaurace bylo fajn, tam by se nedalo nic vytknout, ale jako první věc, která se mi moc nelíbila, byla absence salátu ve studentském menu - nevím, jestli nám ale jen salát nebyl donesen. :-/ Takže zde se moje studentské menu skládalo pouze z polévky, hlavního jídla a desertu. Polévka, kterou jsme měly, byl nějaký vývar a ten mě dost zklamal, protože byl přesolený. :-( Následovalo hlavní jídlo - vybrala jsem si farfalle (mašličky) ve smetanové omáčce s houbami a vařeným pršutem, posypané parmazánem. Musím říct, že způsob, jak bylo jídlo naservírováno, byl skutečně originální - na malé pánvičce. Bohužel to je jediné pozitivní, co se na jídle v téhle restauraci dá najít. Moje jídlo bylo docela mdlé, přišlo mi, že to nemá skoro žádnou chuť. :-/ Pak následoval desert, který vypadal lákavě. Byl moc dobrý - jediná část oběda, která mi opravdu chutnala, :-) jen mi přišel až příliš sladký. :-/




Cena za studentské menu byla 3,97€, což mi přijde moc na to, že jídlo nebylo nic moc. :-( Musím říct, že poprvé jsem ve Slovinsku narazila na restauraci, kde mi opravdu nechutnalo a myslím, že sem už nikdy na oběd nepůjdu. :-(

Italijanska restauracije Mirje

Začátkem března jsem s kamarádkami Janou, Mirkou a jednou naší slovenskou spolužačkou (bohužel si nepamatuji jméno) po čtvrtečních Dějinách střední Evropy v 19. a 20. století zašla na do blízké italské restaurace Mirje. Tuhle restauraci znám již ze svého prvního pobytu v Lublani, ale nikdy jsem v ní doposud nebyla.




Mirje je velmi příjemná restaurace. Studentské menu je tam rozděleno podle toho, jaké hlavní jídlo si vyberete - když pizzu, tak dostanete polévku ale ne salát, když těstoviny, tak zase nedostanete polévku ale salát. :-) Já jsem byla velmi spokojená. Vybrala jsem si masové lasagne - sice ty z menzy na Rožné Dolině mi chutnaly víc, ale i tyhle byly skvělé. :-) Jako desert je v téhle resturaci ovoce - v tomhle případě jablíčko.





Celková cena za studentské menu - 3,37€ . Tuhle restauraci musím doporučit, jídlo je výborné a obsluha je příjemná. :-) Určitě jsem tam nebyla naposledy. :-) Příště bych zase ráda vyzkoušela třeba pizzu, která vypadala velmi lákavě.

pondělí 25. března 2013

Potica

Nejdříve bych se velmi ráda omluvila za dlouhou neaktivitu, která byla způsobena tím, že každou volnou chvilku teď věnuji práci na svojí diplomce, takže tímto zdravím svého vedoucího. ;-) Budu se snažit si najít i nějaký ten čas na tenhle blog. :-)


Už tu dlouho nebyl žádný recept na nějaké slovinské jídlo. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně nedávno ochutnala jeden z tradičních slovinských desertů poticu, rozhodla jsem se, že sem dám recept právě na ní. Jde o takovou "zamotanou" bábovku. Při svém prvním pobytu v Lublani jsem chtěla poticu přivést domů, ale bohužel jsem sáhla po té nejlevnější ve Sparu a chuť skutečně odpovídala ceně. Tedy nic moc. :-/ Nicméně tentokrát jsem s radostí uvítala, že v potravinách v Maxi si člověk může koupit pouze plátek, aniž by musel kupovat celou poticu. Já jsem si vybrala ořechovou a musím říct, že tentokrát mi tenhle desert přišel naprosto vynikající. :-) Bohužel jsem podruhé sáhla po jiném druhu a koupila jsem si estragonovou poticu. Upřímně musím říct, že něco tak hnusného jsem dlouho nejedla. Ono by to ale nebylo úplně špatné, kdyby toho estragonu bylo méně, tady toho bylo až příliš, až to bylo úplně hořké. :-/ Brr, příště raději jedině tu ořechovou. :-)




RECEPT


Ořechová potica

Těsto
600 g mouky
30 g droždí
2 dl mléka
140 g cukru
140 g másla
4 žloutky
1 vanilkový cukr
nastrouhaná citrónová kůra

Náplň
400 g ořechů
2 dl mléka nebo ještě lépe sladké smetany
250 g cukru
2 lžíce rumu
2-3 bílky

1. Nejprve připravte z droždí, lžičky cukru a několik lžic mléka kvásek a nechte kynout. Pokud používáte droždí v prášku, tak použijte pouze jeden pytlíček -  v tom případě se sype přímo do mouky.

2. Připravte si náplň: ořechy s cukrem přelijte sladkou smetanou a přidejte rum. Z bílků připravte sníh, který pak vmícháte do směsi, která by neměla být příliš řídká.

3. Připravte si těsto: všechny ingredience smíchejte v misce - tak jako těsto na sušenky :-) a nezapomeňte přidat kvásek. Těsto rozválejte a dejte na něj náplň, kterou posypejte nastrouhanou citrónovou kůrou, poté srolujte a vložte do vymazané zapékací mísy. Zakryjte a nechte kynout - nejlépe celou noc, ale jinak 6 hodin.

4. Pečte hodinu a půl při 180 stupních Celsia - celkový čas však záleží na tom v jaké míse pečete a jaký tvar vaše potica má. Již upečenou poticu nechte nějakou dobu v nádobě, ve které se pekla. Poté ji vyklopne na nějaký hadřík či utěrku a překryjte. Vychlazenou poticu pak posypte moučkovým cukrem.

Myslím, že tenhle recept vyzkouším již příští měsíc až se na nějakou dobu vrátím do ČR. Pokud se poštěstí, tak bude "moje potica" k ochutnání během mého příspěvku na Studentském historickém klubu, který budu mít 24.4. :-)


úterý 5. března 2013

Borovnice - borůvky

Tentokrát bych se ráda zabývala borůvkami. :-) Již při svém prvním pobytu v Lublani jsem zjistila, že jsou zde zjevně velmi populární. Ve Slovinsku má velkou oblibu borovniški sok - neboli česky borůvkový džus. Já ho mám moc ráda a v ČR mi ten slovinský velmi chybí. Dá se sice koupit borůvkový džus od firmy Pfanner, ale to není  prostě ono, protože ten ze Slovinska mi prostě chutná mnohem víc. Jen bych ráda dodala, že z celkové nabídky džusů ve slovinských supermarketech patří ten borůvkový k jedněm z nejdražších - litrová krabice od firmy Fructal (musím se přiznat, že to je moje oblíbená značka) stojí +/- 2,5€.



Dále bych při výčtu potravin s borůvkami určitě neměla zapomenout na jogurty značky MU z lublaňských mlékáren, které si zde ve Slovinsku velmi ráda kupuji a nejradši právě ty s borůvkami. Je to tak trochu jako slovinská verze Jogobelly (vevnitř jsou celé borůvky a celkově jsou to velmi chutné jogurty).



Dalším poněkud zajímavým potravinářským výrobkem s borůvkami je borůvkový puding. Ten rozhodně v českých supermarketech nenajdete. :-) V ČR máme vanilkový, čokoládový, banánový, malinový, smetanový, pistáciový, karamelový... Ale borůvkový prostě ne. :-) Což považuji za obrovskou škodu. Já jsem borůvkový puding poprvé zaregistrovala až loni v Murské Sobotě, kde jsme byli na studentské odborné exkurzi a  jeden pytlíček jsem si ze zvědavosti koupila. Doma jsme pak zkusili puding připravit a všem moc chutnal. :-)



A svůj "krátký" výčet borůvkových potravin bych uzavřela alkoholem. :-) Ve Slovinsku jsou velmi populární borůvkové likéry. Sama jsem měla možnost během již výše jmenované exkurze ochutnat jeden borůvkový likér a ten byl vynikající. :-) Vzhledem k tomu, že nemám aktuálně žádnou láhev borůvkovice - jak borůvkovému likéru říkám já :-D, abych ji mohla nafotit sem na blog, tak jsem si vypomohla lahví mojí spolubydlící, kterou má danou ve společné lednici. :-D