Cockta - slovinská Kofola

Další slovinský výrobek, který zde na blogu nebyl ještě zmíněn, je Cockta. Jde o nápoj, který je velice podobný české Kofole. Pochází z počátku 50. let, takže je starší než naše Kofola. Na začátku 50. let se ve firmě Slovenijavino rozhodli, že začnou produkovat nápoj, který bude konkurovat obdobným nápojům ze zahraničí (zjevně snaha vytvořit vlastní Coca-Colu :-D). Jistý Emerik Zelinka, který byl chemickým inženýrem a také zaměstnancem výzkumné laboratoře výše uvedené firmy, je považován za "otce" Cockty. Podobně jako naše Kofola má tento nápoj výrazně bylinkové aroma, což je díky 11 druhům bylinek. Velmi výrazné je aroma šípku - toho jsem si ale při ochutnání vůbec nevšimla, zkusím se na to příště zaměřit. :-) Dalšími ingrediencemi jsou pak zkaramelizovaný cukr, voda, citrón a pomeranč. Poprvé byla Cockta veřejnosti představena 8. března 1953 na mistrovství světa v Planici a velmi rychle si získala popularitu po celé tehdejší Jugoslávii.

V dnešní době firma, která Cocktu vyrábí produkuje i jiné verze než je ta klasická. Existuje tedy Cockta Limeta (s limetkami), Cockta Rdeča Pomeranča (s červeným pomerančem), Cockta Easy (bez cukru), Cockta Rossa (červená barva nápoje) a Cockta Chinotto (žlutá barva nápoje). Já jsem ochutnala jen klasickou verzi, ty ostatní jsem pouze viděla ve slovinských supermarketech.

Pokud bych srovnala Cocktu a Kofolu, tak Cockta má mnohem více bylinkovou chuť než Kofola, ale jinak je stejně dobrá. :-)

Konec blogu? Ani náhodou!!!! :)

Od mého odjezdu z Lublaně již uběhly více jak 4 měsíce a já jsem na dlouhou dobu přestala na blog přispívat. Tak důvodem byla (a stále je) spousta věcí, kterých jsem měla v posledních měsících až "nad hlavu." Tedy hlavně šlo (a stále jde) o mojí diplomku a s ní spojené shánění materiálů po archivech (škoda, že nejsou všude ochotní jako v Jeseníku :-/). Takže jsem několikrát přemýšlela o existenci tohoto blogu. Nakonec jsem si řekla, že budu přispívat dál, protože spoustu věcí jsem ještě na něj nedala. :-) A také při mých návštěvách městské knihovny v Bežigradě (musím říct, že 8 € za roční poplatek byla skutečně výborná investice) jsem si za celou dobu pobytu půjčila hromady kuchařek zaměřených na slovinskou kuchyni, takže mám v počítači kupu zajímavých receptů, které doufám vyzkoušet a pak výsledek hodit sem i s českým překladem receptu. :-)

Musím se přiznat, že se mi po Slovinsku strašně stýská a úplně nejvíc po lublaňské menze. :-) Zní to sice zvláštně, když se mi stýská po menze, ale je to fakt pravda. :-D Až se někdy zastavím v Lublani, tak tam musím zajít na pizzu. :-) Ta je totiž naprosto božská. :-)