neděle 8. dubna 2018

Crazy Duck Brewery - nejvýše položený pivovar ve Slovinsku

Po delší době se v tomto příspěvku vrátím k mé oblíbené činnosti - degustaci piva z mini a mikropivovarů. :-) Tentokrát jsem si vybrala poměrně mladý minipivovar (možná by se zde hodilo použít výraz mikropivovar) Crazy Duck, který se nachazí v občině Žiri (přesně Breznica pri Žireh), což je blízko větší města Idrija. Tento pivovar funguje teprve od nedávna, přesně od roku 2016. Název Crazy Duck vznikl dle přezdívky jednoho ze zakladatelů Anže Račiče - "Raca" (slovinsky kachna). V jejich nabídce v současné době najdeme 5 základních různých druhů piv - Crazy duck - 1 HOUR CRAZY IPA, Thirsty duck - PALE ALE, Ugly duckling - OATMEAL STOUT, Mighty duck - RUBY ALE, Roasted duck - SMOKED ALE. Před Vánocemi se prodával kořeněný speciál Christmas / Božično ale pivo. Dalším speciálem je pak Scottish 60 schilling / lahko ale pivo (ten obsahuje pouze 3,3% alkoholu). Přímo v pivovaru můžeme ochutnat točené belgické pšeničné pivo - Belgijski wit bier / pšenično pivo. A nesmím zapomenout dodat, že se mi moc líbí také design etiket, které jsou velmi jednoduché jen s malou jednobarevnou kachničkou. A pár perliček z pivovaru Crazy Duck - jedná se nejvýše položený pivovar ve Slovinsku (750 m n. m.), pivo zraje přímo ve sklenicích a měsíčně se vyprodukuje cca. 7000 l piva ... :-)


Já jsem ochutnala Crazy duck 1 - HOUR CRAZY IPA, které má zelenou etiketu s černou kachničkou. Jelikož se jedná o IPA, tak je to pivo velmi hořké s ovocnými tóny. Moc mi chutnalo a trochu teď lituji, že jsem si při poslední návštěvě Slovinska nekoupila z tohoto minipivovaru ještě nějaké jiné pivo. Tak to v červnu určitě napravím. ;-) Opravdu palec nahoru majitelům Crazy Duck Brewery, tohle je přesně to, co mám ráda. :-) Ještě dodám menší info o degustovaném pivu - obsah alkoholu: 6,8%, cena: cca. 2,3 EUR. Velmi sympatické je, že piva z Crazy Duck Brewery seženete i na prodejnách slovinského Instersparu. :-)



 Crazy duck - 1 HOUR CRAZY IPA




středa 4. dubna 2018

Krátce o slovinských velikonočních tradicích a jeden nepovedený pokus o poticu :-)


Dnes jsem si pro vás připravila krátké povídání o slovinských velikonočních tradicích, z nichž některé jsou velmi podobné těm, které známe z České republiky a na Slovensku (např. barvení velikonočních vajíček). :-)


Velikonoce jsou svátkem, který se slaví ve všech křesťanských zemích na světě a každá z těchto zemí má trochu jiné velikonoční zvyky a tradice. Například pomlázku z vrbových proutků znají pouze Češi a Slováci. Velmi podobně jako v České republice se tento svátek slaví ve Slovinsku, ale i tato země má svoje specifické tradice. Ve Slovinsku na Velikonoce nechybějí barvená vajíčka neboli kraslice, kterým se říká pirhi. Pirhi by měli symbolizovat krev Ježíše Krista, proto jsou povětšinou barveny do různých odstínů červené barvy. Symboliku smrti Ježíše Krista mají i pokrmy, které by se měly podávat na svátečním stole: křen - symbol ostrosti hřebíků ke kterým byl Ježíš přibit na kříž, potica: symbol trnové koruny, šunka - symbol Ježíšova těla. V některých domácnostech se ještě přidává klobása - symbol provazů, kterými vojáci Ježíše svázali a pomeranč - symbol houby s octem. Ve Slovinsku se Velikonoční pondělí považuje za svátek, kdy je čas na odpočinek. V tento den Slovinci navštěvují své příbuzné či jezdí na výlety. Velmi zajímavý je jeden starý zvyk, kdy druhý den po Velké noci, kdy je země blahoslavena, děti mohly běhat venku naboso, aniž by se bály, že nastydnou. Jako malou perličku uvádím výsledek ankety, která proběhla ve Slovinsku v roce 1997. Lidé byly dotázáni, co pro ně znamenají Velikonoce. 46,3% odpovědělo, že jde o rodinný svátek (družinski praznik), 19,2% považovalo Velikonoce za vzpomínku na zmrtvýchvstání Ježíše Krista (spomin na Kristusovo vstanje), pro 16,5% jde o tradici (tradicija), 4,3% dotázaných Velikonoce bere jako svátek kraslic, potice, šunky a křenu (praznik pirhov, potic, šunke in hrenu). Pouze 2,3% respondentů odpovědělo, že Velikonoce jsou oslavou příchodu jara (prihod pomladi). :-)


Vzhledem k tomu, že jsem měla doma nakoupeno hodně mandlí, rozhodla jsem, že upeču na Velikonoce mandlovou poticu. Tentokrát se mi ale pečení příliš nepovedlo, protože jsem udělala náplně příliš a nevychytala jsem i její hustotu. Takže se mi nepovedlo poticu správně zatočit. Chuťově to však vyvažuje, protože i přes tento neúspěch jde o velmi chutný dezert (dle reakcí mých rodičů a kolegů z práce, kteří můj výtvor ochutnali). Příště to bude snad už lepší, i když zatočit správně poticu je docela náročné. ;-)



I mistr tesař se někdy utne - takhle to vypadá, když se nepovede správně zatočit potica :-)