Slovinské minerálky a lázně - část 2. Radenci a Radenska

Ačkoliv mě v těchto dnech velmi zaměstnává práce na příspěvku na Letní školu v Olomouci, rozhodla jsem se přidat další příspěvek. Tentokrát se budu věnovat druhé části o slovinských minerálkách a lázních.

Radenci

Radenci jsou lázně, které se nacházejí v části Slovinska, která se jmenuje Zámuří. Jedná se o oblast v blízkosti slovinsko-maďarské hranice a v okolí můžete najít více lázeňských resortů (př. Moravske Toplice, Lendava či Banovci). Radenci jsou mladšími lázněmi než Rogaška Slatina, protože vznikly až koncem 19. století. Počátek však spadá do roku 1833, kdy zde objevil prameny léčivé vody jistý Karl Henn. V roce 1869 zde byla postavena stáčírna vody a lázně jako takové vznikly v roce 1882. K rozvoji lázeňství hodně pomohlo otevření železniční trati Gornja Radgona - Ljutomer v roce 1890. Já jsem v Radenci byla v roce 2011 v rámci jednoho erasmáckého výletu do Zámuří. Sama bych se tam asi nepodívala, protože jsem nenašla žádný spoj, kterým bych se tam dostala. Nicméně se mi mnohem více líbilo v Rogaške Slatině - tady je to až příliš moderní a to já jako studentka historie prostě moc nemusím. Ale rozhodně oceňuji, že jsem měla možnost ochutnat surovou minerálku Radenskou. Tedy takovou, kterou pijí pacienti při svém pobytu tam. Chuťově je to velmi podobně pramenům v Karlových Varech - hodně železitá chuť. Pamatuji si, že hodně erasmáckých studentů svojí skleničku s touto Radenskou vůbec nedopili, protože jim přišla odporná. Já jsem byla jedna z mála, která nenechala ani kapičku. :-) Ne, že by mi nějak přehnaně chutnala, ale léčivou vodu tam přece nemůžu nechat. :-D Přidávám pár fotografií z tohoto pěkného výletu. :-)

Radenska

Je to nejvýznamnější a nejslavnější slovinská minerálka - něco jako u nás Mattoni. Dá se koupit v každém slovinském supermarketu (s potěšením jsem jí objevila také ve Vídni :-)). Oproti Donatu Mg obsahuje mnohem méně hořčíku a to pouze 57 mg na litr - pro zajímavost: v Radenská je ale zase více draslíku - 70 mg na litr (Donat Mg má jen 17 mg na litr) Takže se může pít mnohem častěji. Já jí miluju, když jsem ve Slovinsku, tak si vždycky nějakou láhev musím koupit. :-) Radenskou můžete pořídit v několika variantách:

1. klasická s bublinkami (Radenska Classic) - zelená etiketa - velmi dobrá minerálka, chutná mi víc než Mattoni

2. klasická s bublinkami light (Radenska Light) - světle zelená etiketa - tenhle druh jsem nikdy neměla

3. bez bublinek (Radenska Naturelle) - růžová etiketa - moje nejoblíbenější, protože mám raději minerálky bez bublinek, připomíná mi můj oblíbený Rajec

4. klasická s bublinkami s příchutí (Radenska In) - etikata s ovocem - já minerálky s příchutí nepiji, protože mi to nechutná, takže jsem tuhle Radenskou nikdy neochutnala - měla by být ve třech příchutích - limetka a černý rybíz, citrón, limetka a kiwi, prý by to mělo být se sníženou energetickou hodnotou

5. bez bublinek s příchutí (Oaza) - etiketa s kytičkami - rovněž jsem nikdy tuto ochucenou Radenskou neměla, ale vím, že je mezi Slovinci celkem oblíbená (všimla jsem si, že jí ve Sparu ve Viči hodně nakupovali) - příchutí je zde velké množství - jablko se zeleným čajem, červené hrozno s rooibosem, bez s bílým čajem, třešeň s bílým čajem, mandarinka s bílým čajem, černý rybíz s bílým čajem

6. speciální funkční voda (Radenska plus) - bílá etiketa - nikdy jsem ve Slovinsku v obchodě neviděla, asi to je novinka

Já Radenskou prostě miluju a velmi mě mrzí, že ji v českém supermarketu nemají. :-(

Více informací najdete na: Radenska

Slovinský ostrůvek na Apetit pikniku

Dneska jsem si s mamkou a starší sestrou udělala tradiční "dámskou jízdu", kterou se každoročně snažíme uskutečňovat při Apetit pikniku, který se koná v Praze. Letos byl již 4. ročník (loni jsem se bohužel nemohla zúčastnit, protože jsem byla ve Slovinsku) a parádně jsme si to užily. Všude tolik dobrot, že jsme ani jedna z nás nevěděla, co si vybrat - mimochodem narozeninový dort Apetitu byl famózní. ;-) Musím říct, že jsem s nadšením uvítala stánek, kde se prodávaly slovinské speciality. Tajně jsem doufala ve štrulji - moje nejoblíbenější slovinské jídlo. Tak jsem natěšeně šla vyzkoumat, copak tam dobrého prodávají. Štruklji neměli (asi si je budu muset uvařit sama :-D), ale měli burek, který mám také moc ráda. Burek sice není přímo slovinské jídlo (pochází z Balkánu), ale v Lublani (a nejen tam) se dá koupit na každém rohu. Je to takový zatočený hranatý šnek z těsta, které trochu připomíná listové těsto a je plněné různými náplněmi - třeba sýrovou. Mě už dlouho láká v Lublani speciální burek s kraňskou klobásou a zelím, ale ještě jsem ho nestihla ochutnat, tak snad se mi to poštěstí až se tam zase dostanu. :-) Ve slovinském stánku měli na výběr dvě náplně - sýrovou a bramborovou s pršutem. Váhala jsem, kterou si vezmu, ale vzhledem k tomu, že sýrovou znám, rozhodla jsem se pro druhou variantu. Měla jsem šťastnou ruku, protože tenhle burek byl naprosto fantastický! Stál 100,-, ale musím říct, že jsem nelitovala ani jediné koruny do něj investované. :-) Krom burků, měli u stánku také slovinské víno, sůl z Piranu (miluji čokoládu s touto solí), sýry, pršut... A také obsluha byla velmi milá, tak jsem se ráda pochlubila, že jsem bývalá studentka slovinštiny, která miluje všechno, co má nějakou spojitost se Slovinskem. :-) Byla bych ráda, kdybych tenhle stánek v Praze na nějakém z farmářských trhů potkávala častěji, protože slovinské dobroty si vždycky ráda dám. ;-)

Slovinské minerálky a lázně - část 1. Rogaška Slatina a Donat Mg

Tak jsem se konečně dostala k napsání článku o slovinských minerálkách a lázních. Všichni, kteří mě znají, jistě ví, že jsem blázen do všeho, co se týká lázní. :-) V poslední době mě začal hodně zajímat vývoj lázeňství na území dnešního Slovinska (hl. lázně Rogaška Slatina) v průběhu 19. století, tak doufám, že budu mít možnost se tomu věnovat i do budoucna. :-)

Rogaška Slatina

Jsou to nejvýznamnější slovinské lázně. Takže něco jako pro Čechy Karlovy Vary. :-) Nacházejí se v blízkosti slovinsko-chorvatské hranice a vzhledově velmi připomínají Františkovy Lázně. Během prvního pobytu ve Slovinsku jsem si udělala "Tour de lázně", kdy jsem navštívila několik lázeňských měst a městeček - Rimske Toplice, Laško, Rogaška Slatina a Radenci. Každé z míst je něčím zajímavé, třeba v Lašku jsem byla nadšena nádherným malým městským muzeem, kde mají dvě krásné expozice - jednu věnovanou lázeňství a druhou věnovanou pivovarnictví. Rogaška Slatina je dle mého názoru nádherné lázeňské město. Určitě považuji za velkou škodou, že se o něm zde v ČR jen málo ví. Lázně zde byly založeny v roce 1803 a dodnes mají krásnou architekturu. Město je známé také sklářstvím, což je podobné i v případě mého rodného města. Zrovna při poslední návštěvě Slovinska letos v červnu se mi docent Mlacovic (žije přímo v Rogaške Slatině) svěřil, že tam jezdí samí rusky hovořící hosté, že už mají i na ulicích nápisy v ruštině a rozhodně nevypadal, že by z toho byl zrovna dvakrát nadšený. Tahle zpráva mě opravdu dostala, protože na Rusy jsem zvyklá v Karlových Varech a vůbec by mě nenapadlo, že by si oblíbili i lázně ve Slovinsku. No, asi si Rogaškou Slatinu zamilovali jako já.  :-) Přidávám pár fotografií z výletu v dubnu 2011. :-)

Donat Mg

V Rogaške Slatině se stáčí také minerální voda, která je k dostání v téměř každém slovinském supermarketu (mám pocit, že se dá koupit i v Rakousku). Já jsem si přímo v místě jednu láhev koupila a ochutnala. Vzhledem k tomu, že jsem si  velmi odvykla pít minerálky s vyšším obsahem železa a hořčíku, příliš mi nechutnala. Trochu bych to srovnala s naší Magnesií. Donat Mg, jak už název napovídá, není rozhodně nápojem, který by se měl pít každý den, protože obsahuje skutečně vysoké množství hořčíku - 1040 mg na litr (Magnesia má 170 mg na litr). Přímo na stránkách lázní Rogaška Slatina o této minerálce píší, že se jedná o vodu s největším obsahem magnézia na světě. Trochu mě pobavila informace, že pokud se Donat Mg konzumuje ve větší míře, má projímavé účinky. :-) Takže tak trochu něco jako Šaratica. :-D 

Více informací najdete na: Donat Mg :-)

Menza Rožna Dolina - návštěva po roce

Do menzy jsem ve Slovinsku chodila velmi ráda. Hlavní důvod byl jednoznačný - prostě mi tam chutnalo. Vždycky jsem odcházela spokojená, jen jednou jedinkrát mi tam nechutnal špenát, který k jídlu přidali. Rozdíl mezi menzou, kterou máme v Pardubicích a tou, která se nachází v Lublani na Rožné je značně markantní. Docela ráda používám (i když to je velmi nadnesené) příkladu Ferrari a Trabantu či restaurace v Grandhotelu Pupp a levné nádražní restaurace. Nevím, jak je menza na Rožné financována, ale fascinuje mě, že tam bez problémů fungují věci, které nejsou nijak extrémně finančně náročné, ale v pardubické menze je prostě nenajdeme. Hlavně tím myslím vodu zdarma...

Vzhledem k tomu, že jsem v Lublani strávila loni poměrně dost času, udělala jsem několik fotografií svých obědů či večeří v menze na Rožné a v tomto příspěvku se s nimi pochlubím. :-)

 Tohle tuším, že byly nějaké lasagne či něco na ten způsob. Polévku jsem tradičně zvolila hovězí vývar (měla jsem jí v menze nejčastější). Místo ovoce jsem si vzala čokoládový pudink.

Další z výborných obědů na Rožné - balkánská specialita pleskavica - je to fakt výborný, možná sem časem hodím recept :-),  tentokrát jsem si vzala i dva kousky chleba - pokud jste si brali normální jídlo - mohli jste si vzít dva kousky, pokud pizzu, tak jeden - aspoň si to tak nějak pamatuju. :-)

A konečně to nejlepší. :-) Pizza z menzy na Rožné je asi ta nejlepší pizza, kterou jsem kdy jedla. Je prostě the best. Já jsem si nejvíc oblíbila druh s názvem "Čtyři sýry" - krom čtyř sýrů se na vrch dává i trochu kysané smetany a zdobí se olivami. Právě tohle jídlo mi v Čechách neuvěřitelně schází. :-(

Na začátku června jsem měla cestu do Slovinska, protože jsem vezla do archivu v Celje řediteli doktoru Batageljovi a také na Univerzitu v Lublani docentu Mlacovicovi sborníky z Historického semináře Karla Nejdla, který proběhl v listopadu v KV, kde jsem měla příspěvek o návštěvnících lázní Rogaška Slatina a Karlovy Vary v roce 1850 - oba mi pomáhali s materiály k mému příspěvku, tak jsem jim velmi ráda sborníky předala osobně a k tomu ještě pár dalších věcích. :-) Proto jsem tedy měla možnost dojít si na oběd do menzy na Rožné. Menza se tam od mé poslední návštěvy hodně změnila - design interiéru šel do světle zelené barvy. Novinkou pro mě byl beze sporu salátový bar - teď si můžete salát nabrat sám/a. Další drobnou změnou jsou také plastové půllitry na vodu - přijde mi to praktičtější než ty malé kelímky (ty tam jsou sice pořád, ale jestli se tam zase někdy objevím, tak si vodu dám do toho půllitru). Na oběd jsem si samozřejmě dala svojí oblíbenou pizzu, která byla jako vždy vynikající! :-)

 

Rok 2014 a Slovinsko

Ahoj všichni, kteří čtou můj slovinský blog. :-) Už je dost dlouhá doba od mého posledního příspěvku, který jsem zveřejnila na začátku prosince, ale přesto rozhodně nechci, aby můj blog skončil. Důvody, proč jsem teď spíš neaktivní než aktivní je spousta povinností ve škole (studijní povinnosti, povinnosti v rámci Studentské rady a diplomka ...). Až mi to čas dovolí, ráda bych sem dala nový příspěvek věnující se menze v Lublani - před 14 dny jsem byla krátce ve Slovinsku a návštěvu menzy na Rožné Dolině jsem nemohla vynechat. :-) Během léta bych sem ráda přidala pár slovinských receptů a taky příspěvek o slovinských minerálkách - Radenska je prostě the best. ;-)